Výměnný pobyt - Zkouška

2. kapitola- Zkouška č.1

Eleonor se dopoledne zapsala do soutěže o Bradavice. Bylo tam spoustu jmen a Eleonor začala pochybovat, jestli tu soutěž vůbec vyhraje. Koneckonců byla v pátém ročníku a chtěla si něco užít, jen nechápala, proč se její kamarádky zapsaly do Kruvalu. Vždyť jsou tam samí kluci! A mezi spousty kluky tam bude jediná holka.... Panebože! Ti ale musejí být nadržený.

Sedm let bez jediný holky.... Prý tam nemají ani jedinou profesorku. Tam by Eleonor určitě nechtěla. Nestojí o to, aby šla po chodbě a všichni kluci by na ní čuměli. A Bradavice? Tam chodí jak holky, tak i kluci, mohlo by to tam být zajímavé... Možná, že kdyby se jí tam líbilo, tak by tam mohla i zůstat. Musí se zeptat ředitelky její koleje, jestli je to možné. A tak Eleonor zamířila k jejímu kabinetu.

„Dále,“ ozval se ostrý hlas profesorky, když Eleonor zaklepala na dveře

„Ehm... Dobrý den, paní profesorko, já bych se vás na něco chtěla zeptat.“

„Tak mluvte, slečno Fabridge.“ Vyzvala ji klidně profesorka.

„Já.... Kdybych tu soutěž vyhrála a jela do Bradavic a líbilo by se mi tam, myslíte, že bych tam mohla zůstat?“ profesorce zaplály oči. Přesně tohle chtěla slyšet. Přesně tohle. Tohle je možná způsob, jak se jí zbavit... Dělá Krásnohůlkám jen špatnou pověst, nic víc... Kdyby zůstala v Bradavicích....

„Šlo by to,“ řekla tiše

„Ach.... Děkuji, paní profesorko. Půjdu se připravit.“ Profesorka jen přikývla a sledovala očima dívku, která se zvedla a odchází. Zavolala do svého okna sovu a napsala rychlý vzkaz paní ředitelce.

„Ta holka tu soutěž musí vyhrát!“ zamumlala si pro sebe jak ředitelka koleje, tak ředitelka Krásnohůlek.

Když věžní hodiny začaly odbíjet dvanáct, všechna děvčata se sešla na famfrpálovém hřišti. Tam se seřadila do dvou zástupů: ty, co chtějí do Bradavic a ty, co chtějí do Kruvalu. Do Kruvalu chtělo poměrně více děvčat.

„Milé dámy,“ začala paní ředitelka „první soutěž bude spočívat v turnaji. Bude to turnaj v šermu. Každá z vás si vylosuje číslo.“ Jedna z profesorek s papírovou krabicí v ruce přistoupila k žákyním a každá žákyně si vytáhla jedno číslo. Tak se sestavily dvojce. Eleonor měla zápasit jako třetí s dívkou jménem Elizabeth. Byla z bohaté rodiny, což Eleonor ne. Už dávno její rodiče zemřeli a ona od mala bydlela s kouzelnickými pěstouny.

„Elizabeth nemá šanci.“ Pronesla tiše Melissa, jedna z Eleonorových kamarádek a ostatní přikývly. Konečně byla řada na Eleonor. Věřila si, ale měla trochu strach... Oblékla si bezpečností oblek a vyrazila na pódium, kde na ní už čekala její soupeřka. Pozdravily se, a začaly. Elizabeth ji nešetřila. Pořád útočila a Eleonor couvala a vykrývala její rány.

„Prokleté pódium! Pokud teď nevyhraji, nedostanu se odtud! Musím to zvládnout!“ říkala si v duchu a poprvé zaútočila. Elizabeth couvla a tak se Eleonor dostala z okraje pódia. Postupovala dál, dokud Elizabeth neudělala chybu. Pak souboj skončil. Skončil vítězstvím pro Eleonor. Strhl se bouřlivý potlesk a obě ředitelky si oddechly.

1. Kapitola ||

ZkouškaEleonor Fabridge